Zemřel první novinář ve vesmíru, jeho let platila televize. Po návratu odešel pěstovat houby a o farmu přišel při Fukušimě

Tojohiro Akijama, první Japonec ve vesmíru a první novinář, který odtud vysílal, zemřel 26. srpna ve věku 84 let. Rodina to oznámila až v úterý prostřednictvím agentury Kjódó, pohřeb se konal v úzkém kruhu příbuzných. Příčinou bylo krvácení z dolní části trávicího traktu. Do vesmíru ho v prosinci 1990 poslala televize, pro kterou pracoval, a šlo o první let člověka na oběžnou dráhu zaplacený soukromou firmou. Kjódó/Bernama ↗ Mainichi ↗K letu se dostal přes interní výběrové řízení v televizi Tokyo Broadcasting System. Stanice ho vypsala jako projekt ke svému 40. výročí a nazvala ho plánem vesmírného zpravodaje. Akijamovi bylo tehdy 47 let, vedl zahraniční redakci a za sebou měl práci zpravodaje ve Vietnamu i vedení washingtonské pobočky. Spolu s ním se připravovala šestadvacetiletá kameramanka Rjóko Kikučiová, druhá finalistka výběru a nakonec jeho záložní kandidátka, která prošla celým sovětským výcvikem. Necelý týden před startem ji operovali se zánětem slepého střeva, takže Akijama letěl bez náhradníka. Japonská Wikipedie ↗ Mainichi ↗

Prvním Japoncem ve vesmíru měl být přitom někdo jiný. Vědce Mamoru Móriho vybrala japonská kosmická agentura už v roce 1985 a připravoval se na let raketoplánem. Havárie Challengeru v lednu 1986 japonský experimentální let odložila a po obnovení letů ho podle agentury posunul ještě technický problém raketoplánu, takže Móri se na oběžnou dráhu dostal až v září 1992. Televizní reportér bez technického vzdělání ho tak předběhl o rok a tři čtvrtě, ačkoli profesionál na něj čekal sedm let. Wikipedie ↗ Japonská Wikipedie ↗

Kolik přesně televize za místo v Sojuzu zaplatila, se dodnes uvádí různě. Nejčastěji se zmiňuje deset až dvanáct milionů dolarů, tedy zhruba půldruhé miliardy jenů, přičemž část pokryli sponzoři. Sovětská strana mluvila o čtrnácti milionech a celkové náklady televize včetně vysílání se odhadují na více než dvacet milionů. Sovětský svaz rok před svým rozpadem naléhavě potřeboval devizy a místo v kosmické lodi prodal poprvé v historii. Dennis Tito, kterého si většina lidí pamatuje jako prvního vesmírného turistu, letěl až v roce 2001, tedy o jedenáct let později, s tím rozdílem, že si let zaplatil sám. IFLScience ↗ Novinky ↗

Odstartoval 2. prosince 1990 na palubě lodi Sojuz TM-11 spolu s Viktorem Afanasjevem a Musou Manarovem a ve vesmíru strávil sedm dní, dvacet jedna hodin a padesát čtyři minut, z toho zhruba šest dní přímo na stanici Mir. Agenturní zprávy celkový čas zpravidla zaokrouhlují na osm dní, japonské profily někdy počítají devět kalendářních dní od startu po přistání. Do dějin se zapsala jeho první věta z oběžné dráhy. Místo připravené formulky se ozvalo „Kore, honban desu ka?", tedy „Jde to naostro?" — otázka, jakou položí reportér před zapnutou kamerou. Denně potom připravoval pro televizi dva rozhlasové a jeden televizní pořad. Mainichi ↗ Japonská Wikipedie ↗

Vysílání ovšem nedopadlo tak, jak si stanice představovala. Akijamovi bylo po celou dobu pobytu špatně, ruští kolegové podle pozdějších vzpomínek tvrdili, že nikdy neviděli člověka tolik zvracet. Před letem musel přestat kouřit čtyři krabičky cigaret denně a po přistání žádal alkohol a cigaretu. Mezi pokusy, které měl na starosti, byly i japonské rosničky, na nichž se zkoumalo, jak beztíže ovlivňuje vylučování neuropeptidů. Sledovanost po prvních dnech klesla zpět k běžným hodnotám, takže očekávání ohledně sledovanosti se naplnila jen zčásti. IFLScience ↗ Japonská Wikipedie ↗

Zajímavější je ovšem druhá polovina jeho života. V televizi ještě stihl vést mezinárodní zpravodajské centrum, v roce 1995 z ní ale odešel. Uvádí se znechucení z toho, jak moc se televize zkomercionalizovala, i to, že po letu ho přestal zajímat kariérní postup. Sám později říkal, že ve vesmíru začal přemýšlet nad tím, co lidstvo po staletí drží při životě, a uvědomil si, že o vaření a pěstování plodin neví prakticky nic. Nevěděl podle vlastních slov ani to, jak se pěstuje rýže, a měl pocit, že bez zvládnutí těchto základů nemůže zemřít. Mainichi ↗ IFLScience ↗

Od roku 1996 proto hospodařil v horské obci Takine, dnes součásti města Tamura v prefektuře Fukušima, věnoval se ekologickému zemědělství a pěstování hub šitake na dřevěných kmenech. Skončilo to v březnu 2011, kdy po zemětřesení a vlně tsunami došlo k havárii elektrárny Fukušima Daiiči. Akijama se musel evakuovat, o farmu přišel a sám se označoval za jaderného uprchlíka. S touto zkušeností potom přednášel po celém Japonsku a vystupoval proti jaderné energetice. Mainichi ↗ Japonská Wikipedie ↗

Od listopadu 2011 do března 2018 učil na Kjótské univerzitě umění a designu, dnes Kjótské univerzitě umění, kde se věnoval životnímu prostředí a zemědělství. K půdě se nakonec vrátil a od dubna 2017 hospodařil v obci Ódai v prefektuře Mie. Právě tam ho v březnu 2023 vyfotografoval deník Mainichi, jak drží oblečení, ve kterém kdysi létal na stanici Mir. Podle agentury Džidži tam ve svém domě také zemřel. Mainichi ↗ Džidži/Nippon.com ↗

Ve slovenských a českých zprávách, které jsme si prošli, převládla agenturní verze končící rokem 1990. Nejpodrobnější z nich přinesla i první větu z oběžné dráhy či Akijamovu chuť na cigaretu po přistání, o farmaření, Fukušimě ani o důvodech jeho odchodu z televize se však nezmiňuje ani ona. Ani jedna zároveň neuvedla datum úmrtí, takže z jejich znění může čtenář usoudit, že Akijama zemřel až v úterý. Novinky ↗ HN ↗

Foto: Tojohiro Akijama jako šéf washingtonské pobočky televize TBS při setkání s prezidentem Ronaldem Reaganem v Bílém domě 29. dubna 1985. Autor: Terry Arthur, Bílý dům / Knihovna Ronalda Reagana / Public domain.