Zlato za 9 milionů našel ve zdi osmnáctiletý brigádník. Na Slovensku by dostal desetinu

Osmnáctiletý student Kobe si přes prázdniny přivydělával na stavbě v belgickém Dendermonde a v úterý 11. srpna kopal ve sklepě starého pivovarnického domu rýhu pro kanalizační potrubí, když ve zdi narazil na zazděnou bednu s více než čtyřiceti zlatými cihlami a více než čtyřmi tisíci zlatými mincemi. Hodnota nálezu se odhaduje na devět milionů eur a dům, v němž zlato desítky let leželo, dnes patří organizaci, která se stará o lidi bez domova. Belgické právo říká, že polovina může připadnout nálezci — kdyby tutéž bednu vybourali ze zdi na Slovensku, brigádníkovi by zůstala desetina, zbytek by propadl státu. VRT NWS ↗

Nejdřív si myslel, že jsou to eurové mince

Dělníci stavební firmy z nedalekého Baasrode bourali část základů ve sklepě domu na Van Langenhovestraat v Sint-Gillis-bij-Dendermonde, asi třicet kilometrů severozápadně od Bruselu. „Najednou jsme tam něco uviděli," popsal Kobe belgické televizi. „Nejdřív jsem si myslel, že jsou to jednoeurové mince, tak jsme je začali vyhrabávat. Pak jsme uviděli zlatou cihlu. Ukázalo se, že je toho o něco víc, než jsme si mysleli." The Guardian ↗

Bedna nebyla v trezoru, byla zazděná přímo do sklepní zdi. Podle deníku NRC obsahovala více než čtyřicet zlatých cihel s výrobními čísly, zlaté nugety a více než čtyři tisíce zlatých sovereignů — britských investičních mincí, v nichž je standardně 7,322 gramu ryzího zlata. Jen v mincích je to téměř třicet kilogramů zlata. NRC ↗

Mistra Maria, který na stavbách pracuje třiatřicet let, napadlo totéž co většinu lidí na sociálních sítích. „Devět milionů eur se prostě nedá utajit," řekl veřejnoprávní VRT. Dělníci zavolali zadavateli a hned poté policii, která zlato převezla do depozitu v Bruselu. NOS ↗

Dům, který se 130 let jen daroval

Zajímavější než samotné zlato je historie domu, v němž se našlo. Pivovarník Theophilus Van Assche si v roce 1899 na právě vytyčené Van Langenhovestraat otevřel pivovar a krátce nato — podle vlámského soupisu památek nejpozději do roku 1912 — postavil vedle něj měšťanský dům. Na brance v ose vchodu jsou dodnes písmena V A. Pivovar zastavil výrobu v roce 1970. Inventaris Onroerend Erfgoed ↗

Van Assche zbohatl na pivu, hostincích a nemovitostech, ale všechny jeho tři děti zůstaly bezdětné. Když v roce 1982 zemřelo poslední z nich, dům připadl benediktinskému opatství v Dendermonde s podmínkou, že bude sloužit dobré věci. Mniši, kteří podle vlastní stránky opatství slibují mimo jiné chudobu, jej později předali dál — organizaci CAW Oost-Vlaanderen, která poskytuje poradenství, pomoc obětem trestných činů a ubytování lidem bez domova. Soupis památek objekt dodnes vede jako útulek „Centrum Van Assche", takže pivovarníkovo jméno nese zařízení pro lidi bez střechy nad hlavou. NRC ↗

Podle řetězce vlastnictví, který zmapoval NRC, se dům za téměř 130 let ani jednou neprodal a vždy se jen daroval dál — a zlato v jeho zdi po celou tu dobu přecházelo z dárce na dárce spolu s ním, aniž o něm někdo věděl.

Pět let ticha, pak polovina

Belgie zrušila starý zákonný pojem „poklad" zákonem ze 4. února 2020, který nabyl účinnosti v září 2021, a nahradila ho jednotným režimem pro všechny nalezené věci. Nálezce musí nález do sedmi dnů ohlásit obci, která jej zaeviduje. Nejdřív se hledá původní vlastník. Teprve když se do pěti let od zaevidování nepřihlásí a nález se vyhodnotí jako skrytá věc bez vlastníka, přichází v úvahu dělení napůl mezi toho, kdo ji náhodou našel, a vlastníka nemovitosti, v níž ležela. elfri.be — Burgerlijk Wetboek, boek 3 ↗

Podle Sharon Beavisové z belgického ministerstva spravedlnosti to v tomto případě znamená, že po pěti letech by polovina připadla nálezci a druhá polovina majiteli budovy. Zákon však za nálezce považuje toho, kdo má k cizí nemovitosti osobní nebo věcné právo a našel věc náhodou, takže zda je jím osmnáctiletý brigádník, jeho zaměstnavatel nebo stavební firma, je otevřená otázka. A nejprve musí prokuratura vyloučit trestný původ. „Zatím není známo, odkud zlato pochází a komu právně patří," řekla mluvčí východoflámské prokuratury Hanne Ollevierová. VRT NWS ↗

Existuje i scénář, v němž se nic dělit nebude. Šéf dendermondské policie Patrick Feys připomíná, že cihly jsou očíslované a odborníkům to může pomoci dohledat jejich původ. Pokud se ukáže, že zlato legálně patřilo rodině Van Assche, bylo součástí darování opatství a následně darování opatství organizaci CAW — a tedy už dnes patří jí. Ředitel CAW Geert Hillaert říká, že doufá v takový konec, mluvčí Marco Baeten zase upozorňuje, že to může trvat roky. Pokud nikdo jiný neuspěje, výnos půjde podle organizace na další ubytovací místa pro lidi bez domova ve Východních Flandrech. NRC ↗

Sám Kobe je opatrný. „Kdyby to bylo pár mincí, možná bychom si je nechali," přiznal. „Ale možná jednou dostaneme nějaké nálezné." The Guardian ↗

Kdyby tu bednu našli v Bratislavě

Právě tady se belgický příběh vyplatí porovnat s domácím právem, protože výsledek by byl úplně jiný. Slovenský občanský zákoník řeší zazděnou bednu v paragrafu 135. Kdo najde skrytou věc, jejíž vlastník není znám, musí ji odevzdat příslušnému státnímu orgánu. Pokud se vlastník nepřihlásí do jednoho roku, věc připadá státu. Nálezci náleží náhrada výdajů a nálezné ve výši deseti procent ceny nálezu. Slov-Lex — Občiansky zákonník ↗

Při devíti milionech eur by to znamenalo zhruba devět set tisíc eur pro nálezce a zbytek pro stát. Vlastník budovy — tedy v belgickém případě útulek — by podle tohoto ustanovení nedostal nic. Slovenská lhůta je navíc pětkrát kratší než belgická, takže dědicové rodiny Van Assche by na přihlášení měli rok, ne pět let.

Česká úprava je blíž belgické. Občanský zákoník zná přímo „věc zazděnou" a v paragrafu 1064 říká, že pokud skrytá věc nepřipadne státu, kraji nebo obci podle jiných předpisů, nálezce se s vlastníkem pozemku dohodne, kdo si ji ponechá a vyplatí druhému polovinu ceny. Pokud se nedohodnou, věc patří vlastníkovi pozemku a ten nálezci polovinu ceny zaplatí. Dělení je tedy stejné jako v Belgii, jen bez pětiletého čekání. Zákony pro lidi — občanský zákoník ↗

Český zákon má i dvě pojistky, které jsou u takového nálezu podstatné. Paragraf 1063 říká, že nálezné nepatří tomu, kdo najde věc, o jejímž úkrytu vlastník věděl. A paragraf 1065 dodává, že kdo byl k hledání najat, není nálezcem a náleží mu jen dohodnutá odměna za hledání. Kobe najatý na hledání nebyl — měl položit kanalizaci.

Jedna výhrada k slovenskému přirovnání. U některých nálezů by se mohl otevřít i zvláštní režim památkového zákona, který za archeologický nález považuje movitou věc dokládající život člověka do roku 1918, zpravidla nalezenou v zemi, na jejím povrchu nebo pod vodou, a činí z ní vlastnictví Slovenské republiky. Kde přesně vede hranice u bedny zazděné ve sklepě domu z roku 1900, z textu zákona zřejmé není.

Přečtěte si také: Z Dunaje vytáhli římský oltář zasvěcený Jupiterovi. Hledali středověký klášter, další kámen může patřit bohu Slunce

Zlatokopové u plotu

Nález mezitím spustil to, co policejní šéf Feys nazval zlatou horečkou — u staveniště se začali objevovat lidé s nadějí, že tam zůstalo ještě něco. „Závist. Vytahuje z lidí to nejhorší," řekl deníku NRC. Dendermondská policie si na Facebooku změnila profilovou fotku na zlatou minci a přidala varování: „Zlatá rada: opravdu to nemá smysl." Připomněla, že jde o oplocené staveniště s nebezpečnými jámami a že všechno zlato je už pryč. NRC ↗

Že poctivost není samozřejmost, připomněl deník Het Laatste Nieuws — podobný nález v Bruggách skončil před trestním soudem. Het Laatste Nieuws ↗

Ve slovenských médiích jsme příběh v době psaní nenašli, česká jej přinesla jen okrajově. I proto jsme k němu dopsali to, co v zahraničních verzích chybí — co by se s takovým nálezem stalo tady.

Co sleduje hotinfo