Norsko zadrželo ruskou loď u Špicberk. Naftogaz jejím zajištěním vymáhá 4,22 miliardy dolarů

Guvernér Špicberk zadržel ve středu ruskou loď Professor Molchanov, která od nynějška nesmí opustit přístav Barentsburg. Učinil tak na příkaz okresního soudu Nord-Troms. O ten požádal ukrajinský státní Naftogaz, který vymáhá plnění z rozhodčího nálezu na 4,22 miliardy dolarů za majetek vyvlastněný po anexi Krymu. Ruská loď tím uvázla na souostroví, kde je Rusko přítomno díky Špicberské smlouvě, ale pod norskou jurisdikcí. Guvernér Špicberk ↗, Tagesschau ↗ Moskva mezitím promluvila: mluvčí ruské diplomacie Zacharovová označila zadržení za pirátství, které Západ legalizoval.

Proč zabavili právě výletní loď

Státní majetek cizí země se zpravidla nedá exekvovat — chrání jej svrchovaná imunita. Ta však neplatí absolutně: majetek, který stát používá ke komerční činnosti, se z ní vymyká. A Professor Molchanov je přesně takový případ. Loď vlastní Ruská federace, ale nevozí diplomaty ani vojáky — jezdí komerční expediční plavby včetně okruhů kolem Špicberk. Naftogaz ↗

Výběr plavidla tedy není náhoda, ale právní kalkul. Naftogaz roky hledá ruský majetek, který je zároveň dosažitelný v jurisdikci ochotného soudu a natolik komerční, aby jej imunita nekryla. Ambasáda nebo vojenská loď by neprošly, výletní loď v turistickém provozu ano.

Původně jde o oceánografické plavidlo se zesíleným trupem do ledu, které v roce 1983 postavili ve finském Turku pro Sovětský svaz a pojmenovali po Pavlu Molčanovovi, vynálezci radiosondy. Do roku 1991 absolvovalo 34 vědeckých expedic, poté je přestavěli na expediční výletní loď zhruba pro padesát pasažérů. Právě proto je část médií popisuje jako výzkumné a část jako výletní — dnes je obojí. Die Presse ↗

Smlouva, která Rusko na Špicberky pustila, jej tam i dostihla

Rusko není na Špicberkách trpěno — je tam právem. Špicberská smlouva z roku 1920 přiznává Norsku plnou svrchovanost nad souostrovím, ale zároveň dává občanům a firmám všech signatářů stejný přístup k těžbě, rybolovu a obchodu. Na tomto základě stojí Barentsburg, osada s přibližně osmi sty obyvateli, kterou provozuje ruský státní podnik Arktikugol.

Jenže tatáž smlouva znamená, že Špicberky jsou norské území s norským právem. Ruský majetek, který se tam nachází, je proto v dosahu norského soudu — v tomto případě okresního soudu Nord-Troms, který příkaz vydal 31. srpna. Vykonal jej ve středu 2. září guvernér Lars Fause a loď podle jeho úřadu zůstane v Barentsburgu, dokud on nebo soud nerozhodnou jinak. Kyiv Independent ↗

Výsledkem je situace, která by se jinde hledala těžko: norský stát se musí o posádku a pasažéry zadržené lodi postarat ve spolupráci s Arktikugolem, tedy s ruským státním podnikem, jehož vláda je odpůrcem v témže sporu.

Tři roky papíru, podruhé ocel

Rozhodčí nález je z dubna 2023. Tribunál při Stálém rozhodčím soudu v Haagu tehdy rozhodl, že Rusko porušilo ukrajinsko-ruskou dohodu o ochraně investic, když po anexi Krymu vyvlastnilo tamní majetek Naftogazu. Rusko nezaplatilo nic. Global Arbitration News ↗

Od té doby Naftogaz sbíral uznání po jednotlivých zemích: britský Nejvyšší soud v prosinci 2023, nizozemský nejvyšší soud zamítl ruský dovolací návrh, pařížský soud povolil vymáhání ve Francii a v USA běží řízení u federálního soudu ve Washingtonu. Naftogaz ↗

Většina z toho ale byla papírová vítězství — soud řekl, že nárok je vymahatelný, ne že něco konkrétního mění majitele. Výjimkou je Finsko: tamní exekuční úřad tam už v říjnu 2024 na návrh ukrajinských firem zajistil majetek Ruské federace, byť nezveřejnil, o jaký přesně jde. Špicberky jsou tak druhým místem, kde se uznání proměnilo v zajištěnou věc, a prvním, kde je tou věcí loď. Pověřený šéf Naftogazu Serhij Fedorenko to označil za „další důležitý krok k obnově spravedlnosti" a dodal, že firma bude ruský majetek stíhat po celém světě, dokud nebude kompenzace vyplacena. Diena ↗

Rusko se proti postupu odvolalo s tím, že o řízení nebylo vyrozuměno. Na okraj stojí za zmínku, že loď postavili právě ve Finsku — tedy v další ze zemí, kde Naftogaz podle vlastního vyjádření koordinuje vymáhání. MarineLink ↗

Proč to obchází politiku

Tohle není sankce. Sankce schvalují vlády jednomyslně a kterýkoli členský stát je umí zablokovat — právě dnes se píše o tom, že Slovensko má brzdit prodloužení sankcí EU vůči Rusku. Naftogaz jde jinou cestou: má rozsudek soukromoprávního sporu a vymáhá jej tak, jak by dluh vymáhal kterýkoli věřitel. K tomu nepotřebuje souhlas sedmadvaceti vlád, ale jeden příslušný soud a jeden dosažitelný majetek.

Norsko navíc ani není členem Evropské unie, takže o jeho krok se evropské hlasování neopírá vůbec.

Pro Rusko z toho plyne jiné riziko než ze sankčního seznamu: sankce se dají přečkat nebo obejít přes třetí země, exekuční titul nezaniká a čeká na to, kdy se ruský komerční majetek objeví v nesprávném přístavu. Vladimir Putin na to už v polovině srpna reagoval hrozbou, že Moskva bude odpovídat stejnou mincí, pokud Evropa začne zadržovat ruské obchodní lodě. Kyiv Independent ↗

Ve čtvrtek se ozvala i Moskva a zvolila slovník, jaký u exekučního řízení obvykle neuslyšíte. Mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharovová označila zadržení za pirátství, které si Západ zlegalizoval, a dodala, že přesnějším pojmenováním by byl únos. Ministr pro rozvoj Dálného východu a Arktidy Alexej Čekunkov k tomu oznámil, že Rusko bude proti rozhodnutí postupovat právní cestou; konkrétní kroky zatím nespecifikoval. Ani jeden z nich se přitom neodvolal na Špicberskou smlouvu — tedy přesně na argument, který by spor posunul z exekuce do sporu o status souostroví. (FAZ ↗, Tagesspiegel ↗, 24sata ↗)

Meze tohoto pohledu

Zadržení není zaplacení. Nárok je 4,22 miliardy dolarů, kdežto předmětem zadržení je jedna přes čtyřicet let stará loď — i kdyby se nakonec prodala, na výši dluhu to nic znatelného nezmění. Symbolická váha je zatím větší než finanční.

Řízení také není pravomocně skončené. Ruská strana se odvolala a namítá procesní vadu, takže norský soud může příkaz zrušit. Podrobnosti o důvodech zná zatím hlavně Naftogaz, tedy jedna ze stran sporu. Samotné zadržení však potvrdil i guvernérův úřad vlastním prohlášením, takže tu nejde jen o tvrzení žalobce.

Čtení přes Špicberskou smlouvu je náš výklad, ne norská pozice. Guvernérovo prohlášení smlouvu vůbec nezmiňuje a mluví jen o příkazu soudu — Norsko celý krok podává jako běžný výkon rozhodnutí, ne jako otázku arktického statusu.

A konečně: precedens řeže na obě strany. Pokud se státní majetek v komerčním režimu stane legitimním terčem exekuce, netýká se to jen Ruska.

Ilustrační foto: Professor Molchanov v arktických vodách, červenec 2012. Autor Sykins, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0.

Co sleduje hotinfo