Šest zemí vrací žadatele o azyl do Itálie. Řím odmítl všech dvanáct přesunů, ačkoli to nová pravidla nedovolují

Německo, Švýcarsko, Rakousko, Švédsko, Finsko a Nizozemsko v posledních dnech obnovily nebo oznámily přesuny žadatelů o azyl zpět do Itálie. Dělají to po téměř čtyřech letech přestávky a odvolávají se na nový evropský pakt o migraci a azylu, který se uplatňuje od 12. června. Itálie, která pakt spoluvyjednala, přesuny odmítá přijímat — a Evropská komise už v červenci napsala, že na to podle nových pravidel nemá právo. Il Messaggero ↗

Pravidlo, které se nezměnilo

Pakt nahradil nařízení Dublin III novým nařízením o řízení azylu a migrace, jádro ale nechal nedotčené. Za posouzení žádosti o azyl je zpravidla odpovědná země, přes kterou člověk vstoupil do Unie. Pokud tedy někdo přistál v Itálii a o azyl požádal až ve Finsku, Helsinky mohou Řím požádat, aby si ho převzal. Italové takovým lidem říkají „dublinanti". Pagella Politica ↗

Proč se to spustilo právě teď

Přestávku způsobil Řím sám. Italská dublinská jednotka rozeslala 5. prosince 2022 ostatním státům oběžník se žádostí, aby přesuny do Itálie dočasně pozastavily — důvodem měly být náhlé technické problémy s kapacitou přijímacích zařízení. O dva dny později přibyl druhý oběžník o tom, že podmínky přijímání je třeba přehodnotit. Ani jeden z nich Itálie dodnes formálně nezrušila. Evropská komise, COM(2026) 387 ↗

Co se změnilo, je ochota ostatních ty oběžníky respektovat. Jako první přestala Vídeň. Podle rakouského ministerstva vnitra už do Itálie přesunula čtyři žadatele o azyl, přičemž jim úřady jednoduše koupily lístek na vlak nebo autobus. ANSA ↗

Švédsko to potvrdilo otevřeně. „Švédsko uskutečnilo přesuny migrantů do Itálie a hodláme v tom pokračovat, v souladu s ustanoveními paktu o migraci a azylu," řekla agentuře ANSA mluvčí ministra pro migraci Johana Forssella. Dodala, že pro Stockholm to není novinka, ale od chvíle, kdy pakt platí, „přesuny podle dublinského nařízení fungují lépe". ANSA ↗

Jako poslední se ve čtvrtek večer přidalo Nizozemsko s tím, že do Itálie vrátí migranty, kteří přišli po 12. červnu. Corriere della Sera ↗

Kdo se nepřipojil

- Přesuny rozšiřují i Irsko a Nizozemsko. La Repubblica píše, že k šestici zemí, které začaly vracet žadatele do Itálie, se přidávají další dvě. Vláda pakt nadále hájí, historik Andrea Riccardi jí vzkazuje, aby Unie raději pracovala na integraci a přestala „dehumanizovat nejslabší" (La Repubblica ↗, Riccardi ↗).

Dvě velké země zůstaly stranou a obě to zdůvodnily jinak. Francie oznámila, že se k přesunům zatím nepřipojí, dokud bude trvat fáze spolupráce a sbližování s Itálií, se kterou sdílí zájem snižovat odchody z Tuniska a Libye. ANSA ↗

Španělsko volí principiálnější argument. Madrid je podle zdrojů z ministerstva vnitra pro to, aby se věc řešila přes evropské mechanismy solidarity, „a nikoli uchylováním se k vyhoštěním či izolovaným bilaterálním omezením". Španělsko je přitom samo ve skupině zemí, které Komise označila za vystavené migračnímu tlaku. ANSA ↗

Dvanáct žádostí, dvanáct odmítnutí

Nejtvrdší čísla nejsou z novin, ale ze sdělení Evropské komise z 15. července. Za první týdny uplatňování nového nařízení, tedy od 12. června do 7. července, nahlásilo osm členských států podané žádosti o přesun. Bylo jich dvanáct a Itálie odmítla všech dvanáct. Uskutečnil se jediný přesun, a to na základě žádosti potvrzené ještě před 12. červnem. Evropská komise, COM(2026) 387 ↗

Komise k tomu připojila větu, která je jádrem sporu. Podle nového nařízení přijímající stát přesun odmítnout nesmí — může nanejvýš navrhnout jiný termín nebo jiné místo. Komise zároveň konstatovala, že nevidí známky toho, že by italské úřady s ostatními státy aktivně řešily praktické a logistické kroky, a vyzvala Řím, aby překážky odstranil přednostně. Další hodnocení má být do 15. října. Evropská komise, COM(2026) 387 ↗

V pozadí visí sankce, která dává celé věci smysl. Nařízení říká, že pokud Komise zjistí systémové nedostatky u pravidel odpovědnosti, přispívající státy nemusejí vůči takovému příjemci plnit své závazky. Itálie je přitom na straně příjemců. Blokováním přesunů tedy riskuje, že přijde právě o tu solidaritu, kterou si v paktu vybojovala. Evropská komise, COM(2026) 387 ↗

Proč to Řím tak bolí

• 22.08.Číslo, které Řím dosud neuváděl: přes sto tisíc odmítnutých za tři roky. La Stampa 22. srpna uvádí, že Itálie za poslední tři roky odmítla více než sto tisíc žádostí o převzetí podle dublinských pravidel, a nový pakt jí za to nyní posílá účet La Stampa ↗.
• 22.08.Itálie obrací argument a žádá kompenzaci. Podle německé Tagesschau Řím tvrdí, že má-li přijímat vrácené žadatele, měl by za ně dostat finanční náhradu z evropského azylového systému Tagesschau ↗.
• 22.08.Ministr vnitra Piantedosi to zlehčuje. Na otázku o vrácených žadatelích odpověděl, že problém nevidí — což je v přímém rozporu s tím, jak věc popisuje La Stampa i samotná Komise La Repubblica ↗.
• 22.08.Novinářka Lucia Annunziatová zvedá spor o úroveň výš. V La Stampě tvrdí, že na Schengenu se Evropa rozpadá a spoluodpovědnost za to nese i italská vláda La Stampa ↗.

Itálie byla v roce 2025 evropskou zemí, které ostatní státy doručily nejvíce žádostí o převzetí žadatelů o azyl. Část problému si vláda podle La Repubbliky vyřešila bilaterálně, když dohoda s Německem a Francií vynulovala starší případy z těchto dvou zemí. S ostatními členskými státy ale Řím dohodu nemá, a tak může jít o více než deset tisíc lidí, kteří se mohou vrátit. La Repubblica ↗

Doma se z toho stala politická munice. Lídryně opoziční Demokratické strany Elly Schleinová mluví o selhání vlády, levicový deník Il Manifesto to nazval suverenistickým vlastním gólem a La Stampa zveřejnila komentář s tezí, že nový bruselský pakt o migrantech jednoduše nefunguje. Kritika tedy nepřichází od odpůrců paktu, ale od těch, kteří vládě vyčítají, že si ho vyjednala špatně. La Repubblica ↗ Il Manifesto ↗

Solidarita je menší, než vypadá. A Slovensko v ní není

Druhá polovina paktu má být právě solidarita. Na rok 2026 je referenční hodnota 21 tisíc relokací nebo rovnocenné podpory a 420 milionů eur. Realita je podstatně skromnější — podle Euronews se očekává méně než tisíc reálných relokací a skutečné finanční přísliby zemí, které nejsou pod tlakem, dosáhly 76,3 milionu eur. Euronews ↗

Pro českého i slovenského čtenáře je podstatnější, kde v té tabulce stojí Slovensko. Spolu s Maďarskem jsou to jediné dva členské státy, které nepřislíbily nic — ani relokace, ani peníze. Fond byl přijat navzdory námitkám obou zemí, přičemž další čtyři se hlasování zdržely. Euronews nulový příspěvek obou zemí označuje za porušení principu povinné solidarity, na které zatím nenásledovala žádná sankce. U Maďarska výslovně dodává, že pokud do konce roku 2026 nepřispěje, může čelit řízení Komise pro porušení povinnosti. Euronews ↗

Slovensko není typickou zemí prvního vstupu ani státem, který Komise označila za vystavený migračnímu tlaku, takže se ho návraty dublinantů přímo netýkají. Je ale na straně přispěvatelů, a právě italský případ je živou ukázkou toho, co se stane, když si členský stát své povinnosti z paktu vyloží po svém. Rozdíl je v tom, že Itálie odmítá přijímat lidi, zatímco Slovensko odmítá přispívat. Mechanismus, který má obě věci držet pohromadě, se tak testuje ze dvou stran naráz.

Limity tohoto pohledu

Většina zpravodajství o tomto tématu je italská, tedy psaná z pozice země, která na pravidle doplácí. Italská média přirozeně zdůrazňují počty lidí, kteří se mohou vrátit, méně už to, že Řím čtyři roky blokoval přesuny na základě oběžníků, které nikdy nezrušil. Naopak severské a německé úřady rámují věc jako obyčejné uplatňování pravidel a nekomentují kapacity, do kterých lidi posílají. Údaje Komise jsou z krátkého období necelého měsíce a samotný dokument připomíná, že lhůty podle nových pravidel teprve začínají běžet.

Co sleduje hotinfo