Izraelští vojáci ve filmu: armáda v Gaze mířila na domy. Dokument NAZA stojí na anonymních svědectvích, armáda podle JTA jeho tvrzení odmítá

Čtyřiadvacet izraelských vojáků a zpravodajských důstojníků popisuje v dokumentárním filmu NAZA, jak armáda v Gaze pomocí umělé inteligence a nabouraných telefonů vybírala cíle mezi řadovými členy Hamásu a v noci na ně útočila v jejich domovech, přestože věděla, že zahynou i jejich rodiny. NAZA je hebrejská vojenská zkratka, kterou armáda eufemisticky označuje civilisty, s jejichž smrtí při útoku počítá. Film izraelských režisérů Juvala Abrahama a Rachel Szorové, který produkoval britský deník The Guardian, měl ve čtvrtek 10. září premiéru v hlavní soutěži festivalu v Benátkách. The Guardian ↗

Izraelská armáda podle židovské tiskové agentury JTA tvrzení filmu odmítá. Film prý vytrhává z kontextu běžné vojenské zvažování, zda přínos zasažení cíle vyváží vedlejší škody, které útok způsobí. Jména svědků film nezveřejňuje. Ze slovenských médií o něm zatím informovala agentura SITA. JTA ↗ SITA ↗

Co popisují svědci

Abraham se Szorovou sbírali rozhovory tři roky. Většinu svědků tvoří zpravodajští důstojníci, jejichž práce probíhala na dálku: sledovali lidi, vybírali cíle a rozhodovali o úderech. JTA ↗

Rozhovory natáčeli v noci na střechách v Tel Avivu. Tváře svědků jsou ve stínu, hlasy digitálně pozměněné a k nepoznání je i jejich rukopis, když režisérům kreslí, jak systémy fungovaly. Jeden z nich hned na začátku vysvětluje, že v Izraeli by za tato slova šel do vězení. Welt ↗ Tagesspiegel ↗

Podle svědectví armáda používala systémy postavené na umělé inteligenci, které měly najít velké množství potenciálních řadových členů Hamásu. Do jejich telefonů se nabourávala, aby zjistila, kde jsou, a tajně poslouchala jejich rozhovory s manželkami a dětmi ještě pár okamžiků předtím, než všichni zahynuli. The Guardian ↗

Filmový kritik Guardianu Peter Bradshaw popisuje, jak to podle filmu funguje. Program analyzuje, jak telefonují známí členové Hamásu, a mezi desítkami tisíc sledovaných telefonů hledá ty, které se chovají podobně. Na jejich majitele pak armáda útočí, zpravidla v noci a v bytech, jejichž polohu už má přesně zmapovanou. Jeden ze svědků mluví o povolené chybovosti až 15 procent, tedy o podílu lidí, kteří se na seznam dostanou omylem. The Guardian ↗ Welt ↗

Podle důstojníků citovaných agenturou Reuters stačilo ke spuštění náletu, aby telefon dítěte zachytil větu „táta je doma". The Jerusalem Post ↗

S kolika mrtvými civilisty počítali

Slovo NAZA ve filmu znamená číslo: kolik civilistů má útok podle odhadu zabít. Jeden ze svědků mluví o dvaceti na jeden útok, Bradshaw však poznamenává, že toto číslo je přinejmenším pružné. The Guardian ↗

Podle německého deníku Welt svědci popisují různé kvóty podle toho, jak důležitý byl cíl, a při útoku na velitele Hamásu armáda občas akceptovala až 500 mrtvých, kteří s ním neměli nic společného. Abraham to agentuře Reuters shrnul slovy: „Někdy to může být 500 NAZA… ničení celých vesnic nebo celých čtvrtí." Welt ↗ The Jerusalem Post ↗

Když izraelská média +972 a Local Call v dubnu 2024 zveřejnila svědectví o systému Lavender, která měl předem k dispozici i Guardian, zdroje uvedly, že v prvních týdnech války směli při náletech na řadové militanty zabít 15 až 20 civilistů. Experti na mezinárodní humanitární právo tehdy pro Guardian vyjádřili znepokojení nad tím, že armáda u řadových militantů předem akceptovala až 20 civilních obětí, a připomněli, že armády musí přiměřenost posuzovat u každého jednotlivého útoku. The Guardian ↗

Svědci ve filmu mluví také o ničení čtvrtí, v nichž podle odhadů armády mohla v domech ještě zůstávat až čtvrtina obyvatel, o systematickém pálení civilních domů a o zabíjení civilistů u výdejny potravin. Bývalý odstřelovač podle Weltu vypráví, jak střílel do lidí, kteří stáli ve frontě na jídlo. The Guardian ↗ Welt ↗

Důstojníci citovaní agenturou Reuters popisují i zabíjení civilistů v zakázaných zónách, které Izrael vyhlásil například u center distribuce pomoci. Jejich polohu podle jednoho z nich obyvatelům neoznámili. „Musí se to naučit krví," řekl. Úřad OSN pro lidská práva v červnu 2025 uvedl, že izraelská armáda zabila nejméně 410 Palestinců, kteří se snažili získat pomoc u nových distribučních center. Izrael přiznal, že u distribučních center přišli k újmě civilisté, a podle vlastních slov upravil pravidla nasazení. The Jerusalem Post ↗ OSN v Palestině ↗

Kdo jsou svědci a jak mluví

Několik svědků podle Guardianu sloužilo v tajné zpravodajské jednotce, která se zodpovídá přímo úřadu premiéra Benjamina Netanjahua. Jeden z nich řekl, že jejím posláním bylo „zmařit mír". Bradshaw ji v recenzi popisuje jako jednotku neoficiálně loajální osobně Netanjahuovi, která měla špinavými triky podkopávat mezinárodní lidskoprávní orgány. The Guardian ↗ The Guardian ↗

Abraham na tiskové konferenci v Benátkách řekl, že důstojníky jednoduše požádali, aby popsali, co dělali, a nakreslili, jak systémy fungují. „Někteří nevyjádřili lítost, někteří ano. Někteří mluvili z lhostejnosti, někteří z hrdosti." The Guardian ↗

Ve výpovědích zaznívají věty jako „jsem jen malé kolečko" či „můžu říct jen tolik, že plníme misi". Svědci podle Weltu zdůrazňují, že v jejich jednotkách nebyli lidé, kteří by nenáviděli Araby, a zároveň přiznávají, že při zásazích dronů cítili něco jako zábavu a euforii. O plošném sledování jeden z nich říká: „Cítíš se trochu jako Bůh." Tagesspiegel ↗ Welt ↗

Jeden z vojáků vzpomíná na návštěvu koncentračního tábora v Polsku. Nacisty prý stále považuje za zlo, „ale co jsem pak já?". Režiséři do vyprávění vstříhali záběry minuty ticha v Tel Avivu na Den památky obětí holocaustu. Přirovnání podle Abrahama nevzešlo od tvůrců: „To propojení přichází od samotných vojáků." Welt ↗ El País ↗ The Jerusalem Post ↗

Na čem film stojí

NAZA navazuje na odhalení, která v letech 2023 až 2025 zveřejnily izraelsko-palestinský magazín +972, hebrejský web Local Call a Guardian. Šéf investigativy Guardianu Paul Lewis, jeden z výkonných producentů, popisuje film jako vyvrcholení „let mravenčí práce na odhalování a ověřování systémů, které izraelská vojenská zpravodajská služba v Gaze používá". The Guardian ↗

Film produkoval Guardian spolu s Jamesem Wilsonem a výkonným producentem je Jonathan Glazer, tedy tým, který stojí za oscarovým snímkem The Zone of Interest o spoluvině v nacistické éře. The Guardian ↗ JTA ↗

Benátský filmový festival měl v programu zveřejněném zhruba měsíc před začátkem na čtvrtek 10. září volné místo s poznámkou, že film bude oznámen. Na dotazy organizátoři odpovídali jen vágně, že jde o bezpečnostní důvody, a název filmu prozradili až koncem srpna. Welt ↗

Režiséři ve společném prohlášení píší, že se film nesoustředí na „ojedinělé válečné zločiny vojáků, kteří se vymkli kontrole", ale „na samotné rozkazy, politiku, zavedené postupy, jazyk a logiku, které takové postupy umožňují, a na lidi, kteří v nich působí". Otevřeně uvádějí, že zobrazují vojenské systémy, jimiž se podle komise OSN a předních lidskoprávních organizací páchala genocida. The Guardian ↗

Co odpovídá Izrael

Izraelská armáda, oficiálně Izraelské obranné síly, podle JTA filmu vyčítá, že vytrhává z kontextu běžné vojenské zvažování, zda přínos útoku vyváží očekávané vedlejší škody. Agentura Reuters ve zprávě z 10. září uvedla, že armáda na její žádost o vyjádření bezprostředně nereagovala. Izrael dlouhodobě tvrdí, že dělá hodně pro to, aby se civilním obětem vyhnul, a že Hamás v hustě obydlených oblastech zneužívá civilisty jako živé štíty, což Hamás popírá. JTA ↗ The Jerusalem Post ↗

Podrobněji se armáda k těmto systémům vyjádřila v dubnu 2024 po zveřejnění svědectví o systému Lavender. Popsala ho jako databázi k propojování zpravodajských zdrojů, nikoli jako seznam potvrzených militantů, na které lze útočit. „Izraelská armáda nepoužívá systém umělé inteligence, který identifikuje teroristy nebo se snaží předpovědět, zda je člověk teroristou," uvedla tehdy. „Informační systémy jsou jen nástroji pro analytiky v procesu určování cílů." The Guardian ↗

Její postupy podle tehdejšího prohlášení vyžadují u každého útoku samostatné posouzení očekávané vojenské výhody a vedlejších škod a armáda neútočí, pokud by vedlejší škody byly ve vztahu k vojenské výhodě nadměrné. „Izraelská armáda rázně odmítá tvrzení o jakékoli politice zabíjet desítky tisíc lidí v jejich domovech," dodala. The Guardian ↗

Válku rozpoutal útok pod vedením Hamásu ze 7. října 2023, při kterém v Izraeli zahynulo přes 1 200 lidí a 251 lidí militanti odvlekli do Gazy, většinou civilistů. Podle zdravotnických úřadů v Gaze zahynulo při izraelských útocích od té doby přes 73 tisíc Palestinců. The Guardian ↗ Index.hr ↗

Jak film přijali

Publikum v Benátkách podle magazínu Variety tleskalo 24 a půl minuty. Jsou to nejdelší ovace v historii festivalu a zřejmě i na kterémkoli velkém filmovém festivalu. Glazer během nich objímal režiséry a někteří diváci zvedali palestinské vlajky. Variety ↗ The Guardian ↗

Velká část kritiky přijala film s nadšením. Francouzský deník Libération ho v titulku nazval zásadním dokumentem, podle Le Monde zasáhne jako úder pěstí a španělský El Mundo mu dal pět hvězdiček. Libération ↗ Le Monde ↗ El Mundo ↗

Rakouský Der Standard napsal, že publikum bylo v Benátkách možná svědkem historického okamžiku, a americký The Hollywood Reporter, že si film zaslouží vstoupit do dějin stejně jako Šoa Clauda Lanzmanna. Der Standard ↗ The Hollywood Reporter ↗

Zdrženlivější je německý Welt, který ho v titulku nazval novým skandálním filmem Benátek. Podle deníku bude film napadán jako stranický, protože útok ze 7. října sice na začátku zmíní, ale izraelským argumentem sebeobrany se vůbec nezabývá. Welt ho označil za jasně aktivistický film s cílem ukončit způsob vedení války, který zobrazuje, a na otázku genocidy podle něj odpovídá nepřímo a sugestivně. Welt ↗

Rakouský deník Die Presse upozornil, že investigativa postavená na anonymních informátorech nechává mnoho věcí ve tmě, a to i doslova. Die Presse ↗

Výhrady má i recenzent samotného Guardianu. Anonymita podle Bradshawa oslabuje váhu svědectví, přestože uznává, že mluvit veřejně by bylo pro svědky velmi nebezpečné. Přirovnání k nacismu, které použije jeden z nich, považuje za nehistorické. The Guardian ↗

S německy mluvícím prostředím mají tvůrci zkušenost. Když No Other Land v roce 2024 vyhrál na Berlinale cenu za dokument, Abraham v děkovné řeči nazval izraelskou okupaci Západního břehu apartheidem a festival se ocitl v politické krizi. Nadšený potlesk, který tvůrci tehdy dostali, podle Die Presse označila řada německých politiků za antisemitský. Welt ↗ Die Presse ↗

Židovská agentura JTA v titulku píše o dokumentu, který tvrdí, že se Izrael v Gaze dopustil bezohledného zabíjení. V Česku film rozebral iROZHLAS, podle kterého „v hlavní soutěži Benátek přistál šrapnel", a zprávu přineslo i Aktuálně.cz. JTA ↗ iROZHLAS ↗ Aktuálně.cz ↗

Přečtěte si také: O čem píše Evropa: Pavlohrad pod útokem, Vance favoritem na 2028, Izrael otřásl Libanonem

Co bude dál

Welt píše, že mnozí film považují za favorita na Zlatého lva, a podle Der Standard má nějakého lva, zlatého či stříbrného, téměř jistého. Porota ceny udělí v sobotu 12. září. Loni získal v Benátkách druhou nejvyšší cenu, Stříbrného lva, film The Voice of Hind Rajab tuniské režisérky o palestinské holčičce, která zahynula při střelbě izraelských vojáků v Gaze. Izraelská armáda trestní vyšetřování její smrti nařídila až letos v srpnu. Welt ↗ Der Standard ↗ Al Jazeera ↗

Film přichází necelých sedm týdnů před volbami do izraelského parlamentu, které jsou naplánovány na 27. října. Abraham nečeká, že výpovědi volby ovlivní. Zeď popírání je podle něj v Izraeli velmi silná a prolomit ji potrvá roky. Welt ↗ Il Sole 24 Ore ↗

Film dále uvede festival v San Sebastiánu a do italských kin ho distributor pošle 28. až 30. září. La Vanguardia ↗ Il Sole 24 Ore ↗

Limity tohoto pohledu

HotInfo film neviděl. Popis vychází z článku Guardianu, který film produkoval, ze zpráv agentur Reuters a JTA a z recenzí kritiků, kteří ho viděli v Benátkách.

Svědci jsou anonymní a jejich identitu ani služební zařazení veřejnost ověřit nemůže. Guardian uvádí, že systémy roky odhaloval a ověřoval, je však zároveň producentem filmu i vydavatelem původních investigativních článků, takže jeho ověření není nezávislým potvrzením. Čísla jako chybovost 15 procent nebo 500 obětí při jednom útoku jsou v recenzích uváděna jako slova jednotlivých svědků, nikoli jako údaje z dokumentů.

Samotné počítání očekávaných civilních obětí důkazem zločinu není. Mezinárodní humanitární právo zakazuje útoky, při nichž by očekávané civilní ztráty byly nadměrné ve vztahu k vojenské výhodě, a přiměřenost je třeba posoudit u každého útoku zvlášť. Izraelská armáda tvrdí, že právě to dělá. Spor je o to, jak vysoké oběti byla ochotná přijmout a zda smrt civilistů byla vedlejším důsledkem, nebo součástí systému. The Guardian ↗

Film zastává jasnou tezi. Tvůrci mluví o genocidě a argumenty izraelské sebeobrany se podle Weltu nezabývají. Přirovnání k nacismu odmítl i recenzent Guardianu, přestože film považuje za mrazivé svědectví o tom, co se v Gaze děje. Welt ↗ The Guardian ↗

Ilustrační fotka: režiséři filmu Rachel Szorová a Juval Abraham 10. září na festivalu v Benátkách. Foto LucaFazPhoto, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Co sleduje hotinfo