Štrasburk nařídil Turecku propustit Kavalu. Jeho odsouzení označil za neplatné a pojmenoval systémový problém

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva v úterý patnácti hlasy proti dvěma rozhodl, že Turecko musí propustit mecenáše a občanského aktivistu Osmana Kavalu „v co nejkratším možném termínu" a odstranit následky jeho odsouzení, které je z pohledu úmluvy neplatné. Kavala je zbaven svobody od října 2017 a v dubnu 2022 dostal zpřísněné doživotí za údajný pokus o svržení vlády v souvislosti s protesty v parku Gezi. Štrasburk žádá jeho propuštění už potřetí a protože rozhodoval Velký senát, rozsudek je konečný. Nyní zároveň pojmenoval to, co za Kavalovým případem vidí: systémový problém turecké justice. ESLP ↗

Šest porušení, 70 tisíc eur za újmu a 43 tisíc za náklady

Soud shledal porušení šesti ustanovení úmluvy, pokaždé poměrem patnáct ku dvěma. Kavalovi přiznal 70 tisíc eur nemajetkové újmy a dalších 43 342,57 eura jako náhradu nákladů řízení, obojí splatné do tří měsíců. ESLP ↗ Bianet ↗

U svobody projevu a shromažďování soud vytkl istanbulskému soudu, že Kavalu odsoudil za „strategickou roli" při násilnostech během protestů, aniž by vůbec zkoumal jeho skutečnou účast. Výklad trestního zákona podle Štrasburku vedl k nepřímému připsání trestní odpovědnosti za násilí třetích osob, přestože Kavala se na něm nijak nepodílel ani k němu nenabádal. Soud to nazval „zjevně nepřiměřeným trestním břemenem" a upozornil, že takový výklad má „zvlášť vážný odrazující účinek". ESLP ↗

U práva na spravedlivý proces uvedl, že chyběla analýza příčinné souvislosti mezi Kavalovými aktivitami a násilím, i když skutková podstata tohoto trestného činu použití síly předpokládá. Turecký soud stereotypně odmítl vyslechnout klíčové svědky obhajoby a odsouzení postavil na kontextuálních a nedostatečně individualizovaných úsudcích, které měl vyvracet sám obžalovaný. ESLP ↗

Nejtvrdší formulace padly při vazbě. Turecké úřady podle soudu jednaly „v zlé víře", když hledaly náhradní důvody, jak Kavalu udržet za mřížemi a obejít požadavky domácího práva. Vazba po odsouzení byla nezákonná, protože stála na trestu z řízení, v němž došlo k „flagrantnímu odepření spravedlnosti". A podle článku 18 byly stíhání, vazba i odsouzení „převážně motivovány postranním účelem" - potrestat Kavalu za roli při protestech a za názory, které vyslovoval jako obhájce lidských práv, a umlčet ho. ESLP ↗

Samostatně stojí zjištění podle článku 3. Zpřísněné doživotí, které Kavala dostal, nenabízí reálnou perspektivu propuštění ani přezkumu trestu, a je proto nelidským nebo ponižujícím trestem - a to od okamžiku, kdy byl vynesen. NZZ ↗

Turecká námitka, že Kavala měl nejprve počkat na rozhodnutí ústavního soudu, neprošla. Štrasburk konstatoval, že tamní ústavní stížnost neměla „reálnou perspektivu včasného přezkumu" kvůli „procesní nečinnosti" ústavního soudu. ESLP ↗

Devět let a tři rozsudky

Kavala zdědil rodinnou firmu a od roku 2002 se věnoval hlavně občanské společnosti - zakládal a financoval kulturní projekty a nevládní organizace. Zadrželi ho 18. října 2017 a od listopadu téhož roku je ve vězení v Silivri u Istanbulu. Obvinili ho, že v roce 2013 zorganizoval protesty v parku Gezi, při nichž se zranilo asi osm tisíc lidí a osm zemřelo. taz ↗

První štrasburský rozsudek padl v prosinci 2019 a už tehdy žádal okamžité propuštění. V únoru 2020 turecký soud Kavalu osvobodil, ale dřív než stihl opustit Silivri, prokuratura na něj vydala nový zatykač - tentokrát pro údajnou účast na pokusu o převrat z roku 2016. Toto obvinění později ustoupilo do pozadí. taz ↗

V dubnu 2022 ho istanbulský trestní soud pro závažné trestné činy odsoudil na zpřísněné doživotí za údajný pokus o svržení vlády silou a násilím, přičemž mu připsal financování a řízení protestů. O tři měsíce později Štrasburk na návrh Výboru ministrů Rady Evropy formálně konstatoval, že Turecko rozsudek z roku 2019 nesplnilo. Bylo to teprve podruhé v historii, kdy soud takto postupoval. V prvním případě, který se týkal Ázerbájdžánu a opozičního politika Ilgara Mammadova, stát nakonec ustoupil - Mammadova propustili v roce 2018 a jeho odsouzení zrušili až v roce 2020. ESLP (2022) ↗ taz ↗

Proč to není příběh jednoho vězně

Novinkou tohoto rozsudku není příkaz propustit Kavalu - ten zazněl už dvakrát. Nová jsou obecná opatření, která soud Turecku uložil podle článku 46, a ta jdou daleko za jeden spis.

Turecko má podle nich řešit „systémový problém stíhání a věznění obhájců lidských práv, politických oponentů a novinářů" za trestné činy, jejichž rozsah je „extenzivně vykládán nebo uměle zvětšován". Má napravit „strukturální nedostatky, které ovlivňují záruky nezávislosti a nestrannosti soudnictví". Má doma přednostně řešit řízení o výkonu rozsudků štrasburského soudu. A má zavést mechanismus, který odsouzeným na zpřísněné doživotí dá reálnou vyhlídku na přezkum trestu a případné podmíněné propuštění. ESLP ↗

Jinými slovy: soud přestal Kavalův případ popisovat jako exces a označil ho za „zvlášť významnou ilustraci problému, který je systémové povahy". To je posun v tom, co se vlastně vymáhá - ne propuštění jednoho člověka, ale změna praxe, která takových případů vyrábí víc. ESLP ↗

Lidskoprávní organizace to čtou stejně. Amnesty International i Human Rights Watch v reakcích žádají okamžité propuštění a zrušení odsouzení. Obě jsou advokační organizace s jasným stanoviskem, jejich hodnocení proto není nezávislým potvrzením faktů, ale zapadá do toho, co soud napsal ve výroku. Amnesty International ↗ Human Rights Watch ↗

Co z toho vidělo Slovensko

V našem monitoringu slovenských a českých zpravodajských zdrojů se rozsudek do uzávěrky tohoto textu neobjevil ani jednou. Zároveň v ten samý den převzali agenturní zprávu o tom, že turecký soud poslal pět opozičních starostů na dlouhá léta za mříže kvůli korupci. Aktuality.sk ↗ TASR ↗

Ty dvě zprávy se přitom dají číst vedle sebe. Německý deník taz svůj text o Kavalovi končí přesně tam - připomíná, že do popředí se mezitím dostalo věznění opozičních starostů včetně Ekrema İmamoğla, zvoleného istanbulského primátora, kterého po zatčení v březnu 2025 suspendovali z výkonu funkce. Štrasburský rozsudek dává tomuto vzorci právní jméno, které agenturní zpráva o korupčním procesu sama od sebe nedá. taz ↗

Zahraniční redakce to takto i rámcovaly. Le Monde ho v titulku nazval „symbolem represe Erdoğanova režimu", nizozemská NOS titulkovala, že jeho vazba „vypovídá o represi", a švýcarská NZZ zdůraznila zjištění, že Turecko chce Kavalu umlčet. NZZ ↗ Turecký Cumhuriyet přinesl vyjádření jeho zástupců. Le Monde ↗ NOS ↗ Cumhuriyet ↗

Pro slovenského čtenáře to není exotické téma. Rada Evropy má 46 členů včetně Slovenska a stejný soud rozhoduje i o stížnostech proti nám. Rozdíl není v tom, zda se nás štrasburská judikatura týká, ale v tom, co se stane, když ji stát jednoduše odmítne plnit.

Limity tohoto pohledu

Rozsudek nebyl jednomyslný. Soudci Faris Vehabović a Saadet Yüksel v odlišném stanovisku argumentovali, že stížnost přišla předčasně, dokud neskončilo řízení před tureckým ústavním soudem, a odvolávali se na zásadu subsidiarity. Yüksel navíc zpochybnila zjištění o zjevně nepřiměřených průtazích. Bianet ↗

Podstatnější limit je praktický. Štrasburský soud nemá jak otevřít dveře věznice. Výkon rozsudku dohlíží Výbor ministrů Rady Evropy a jeho nejsilnější nástroje jsou politické - od tlaku přes pozastavení hlasovacích práv až po vyloučení z organizace, které v roce 2022 postihlo Rusko po útoku na Ukrajinu. Turecko rozsudek z roku 2019 ignorovalo šest let a nic nenasvědčuje tomu, že by třetí rozsudek měl sám o sobě jinou váhu. taz ↗ Balkan Insight ↗

K uzávěrce tohoto textu nebyla známa oficiální reakce turecké vlády. Ankara v minulosti štrasburské rozsudky odmítala s odůvodněním, že turecké soudnictví jedná nezávisle a nestranně. NOS ↗

Ilustrační fotka: Osman Kavala na vzpomínkové akci ke stému výročí genocidy Arménů u náměstí Taksim v Istanbulu v roce 2015, dva roky před zatčením. Foto: Rupen Janbazian, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons.

Co sleduje hotinfo