Za jednání s EU na Islandu hlasoval jen Reykjavík. Průzkumy ukázaly obrat mladých o 23 bodů

Islandské referendum o obnovení přístupových jednání s Evropskou unií zatím vyhrává „ne" a rozklad hlasování podle volebních obvodů přesně ukazuje ten zlom, o kterém se na ostrově mluví už roky: pro jednání zatím hlasovaly oba dopočítané obvody a oba jsou v Reykjavíku. V průběžných číslech se všechny čtyři zbývající obvody, tedy venkov i předměstí hlavního města, přikláněly k „ne". Sčítání v sobotu ráno stále pokračovalo a poslední hlasy se čekaly až po rozednění, takže oficiální výsledek ještě nebyl vyhlášen. RÚV ↗ Od té doby je jasné i to, co bude s přihláškou: podle Evropské unie zůstává islandská žádost o členství nadále platná.

Dopočítány jsou zatím dva obvody a v obou vyhrálo „ano"

Island má šest volebních obvodů. V referendu sice nerozhodují, protože výsledek se počítá z celostátního součtu hlasů, ale hlasy se sčítají po obvodech, a právě to dává mapu rozdělení. RÚV ↗

V obou reykjavíckých obvodech, které byly jako první dopočítány do konce, zvítězilo „ano". V severním obvodu hlavního města ho podpořilo 22 266 voličů, tedy 57,5 procenta platných hlasů, proti bylo 16 448 lidí. V jižním reykjavíckém obvodu hlasovalo pro 20 738 voličů, tedy 54,5 procenta, proti 17 317. Účast tam dosáhla 80,7 a 81 procenta. Vísir ↗

Zbylé čtyři obvody se v průběžných číslech klonily opačně a některé výrazně. V Jižním obvodu, který netřeba zaměňovat s reykjavíckým jihem a kam patří i rybářské Vestmanské ostrovy, bylo proti 60,8 procenta voličů. V Severozápadním obvodu ukázala první čísla 60,8 procenta pro „ne", v Severovýchodním se podíl odmítavých hlasů posunul z úvodních 56 na 59 procent. Vísir ↗

Jako rozhodující se během noci jevil Jihozápadní obvod, kterému se na Islandu říká Kraginn, tedy límec kolem hlavního města. Je nejlidnatější a jeho první čísla byla přesně vyrovnaná, 9 900 hlasů na každé straně. V dalším sčítání se naklonil k „ne" v poměru 51,5 ku 48,5 procenta. Právě tam se podle politologa Hafsteina Birgira Einarssona rozhodovalo, zda má „ano" ještě šanci. „Jihozápadní obvod je ve skutečnosti nezodpovězená otázka, ale muselo by se stát hodně, abychom viděli jiný výsledek než to, že národ řekne ne," řekl v noci. RÚV ↗

Proč „ano" sláblo celou noc

Důležitější než jednotlivá čísla je jejich pohyb. V pěti ze šesti obvodů, tedy všude, odkud do rána přišla druhá dávka čísel, byly pozdější výsledky horší pro „ano" než ty první. V Reykjavíku sever kleslo z úvodních 59,4 přes 59,0 na konečných 57,5 procenta. V Reykjavíku jih z 55,9 přes 55,5 na 54,5. V Jižním obvodu se podpora jednání zmenšila ze 40,2 na 39,2 procenta. Vísir ↗

- Trend má první výjimku a je z konce noci. Konečná čísla z Jižního obvodu dala „ano" 13 473 hlasů (39,5 procenta) a „ne" 20 597 (60,5 procenta). Oproti předchozí dávce si tam „ano" polepšilo z 39,2 na 39,5 procenta, a RÚV to označilo za první případ za celý večer, kdy se tábor „ano" v rámci obvodu mezi dvěma dávkami zlepšil. Ve všech ostatních dávkách ve všech obvodech do té doby získávalo „ne". Ze Severozápadního obvodu přišla konečná čísla „ano" 7 060 (37,1 procenta) a „ne" 11 953 (62,9 procenta), což je nejsilnější odmítnutí ze všech obvodů. RÚV ↗

Hafsteinn Birgir Einarsson před volbami připravil predikční model, který přepočítává dílčí výsledky na celostátní odhad. Podle něj by „ano" muselo v severním reykjavíckém obvodu získat 63 procent, aby to na celostátní remízu vůbec stačilo. Dostalo 57,5. Už první čísla z tohoto obvodu byla pod jeho očekáváním a po jejich zveřejnění komentoval suše: „To nebyla dobrá čísla pro ano." RÚV ↗

To je také vysvětlení, proč evropské redakce přes noc psaly něco jiného. Švýcarská SRF hlásila, že první dílčí výsledky naznačují těsné „ano". SRF ↗ Německý FAZ psal o těsné většině pro Unii. FAZ ↗ Norská NRK ještě po sečtení 140 tisíc hlasů titulkovala, že stále vede „ano". NRK ↗

Ty titulky nebyly v době vydání nesprávné. Byly však zavádějící, a to ze strukturálního důvodu, na který RÚV průběžně upozorňovalo: v Reykjavíku se sečetlo podstatně vyšší procento hlasů než ve zbytku země, a Reykjavík je zároveň nejproevropštější část Islandu. Průběžný celostátní součet tak podle tohoto vysvětlení zvýhodňoval „ano" do chvíle, než se začaly doplňovat venkovské obvody. Kdo ráno narazí na noční titulek o vedení zastánců Unie, čte artefakt pořadí sčítání. RÚV ↗

V průzkumech se mladí za dva měsíce obrátili o 23 bodů

Nejpřekvapivější průzkumový údaj celé kampaně se netýká geografie, ale věku. V červnovém Þjóðarpúlsu agentury Gallup uvedlo 63 procent lidí ve věku 18 až 29 let, že pravděpodobně budou hlasovat pro „ano", a 37 procent pro „ne". Koncem srpna se poměr obrátil téměř přesně naopak: 40 procent pro „ano" a 60 procent pro „ne". Podpora „ano" v této skupině tedy klesla o 23 procentních bodů za dva měsíce, a protože jde o dva tábory, čistý rozdíl mezi nimi se posunul o 46 bodů. Děje se to ve skupině, kterou by západoevropský čtenář automaticky čekal na proevropské straně. RÚV ↗

Hafsteinn Birgir Einarsson to vysvětluje tím, že lidé si politické postoje s věkem upevňují, zatímco mladí si je teprve utvářejí, a proto se na ně kampaně soustředí víc. „Naznačuje to samozřejmě, že se hnutí ne v tomto na posledních metrech něco podařilo," dodal. Podobně to rámuje i italský Il Sole 24 Ore, který s odvoláním na deník Morgunblaðið uvedl, že nejmladší věková skupina v průzkumech deklarovala záměr hlasovat proti výrazněji než ostatní věkové skupiny. Il Sole 24 Ore ↗

Opatrnost je na místě v jedné věci. Jde o průzkumy deklarovaného úmyslu, ne o data ze sčítání hlasů, protože referendum je tajné a rozklad podle věku z výsledků zjistit nelze. Když předsedkyně agrárního Framsóknarflokkurinn Lilja Alfreðsdóttir a její stranická kolegyně Magnea Gná Jóhannsdóttir v noci na volebním večírku tábora „ne" prohlásily, že „je úplně jasné, že mladí říkají ne", opíraly se právě o tyto průzkumy, ne o spočítané hlasy. Odvolávaly se přitom na průzkumy o vstupu do Unie, i když referendum se ptalo jen na obnovení jednání. Vísir ↗

Nejsilnějším prediktorem byla stranická loajalita

Politolog Ólafur Þ. Harðarson upozorňoval ještě před hlasováním, že nejsilnějším prediktorem není věk ani bydliště, ale to, koho člověk volí v parlamentních volbách. U voličů vládní Samfylkingin a liberální Viðreisn se podíl podporovatelů „ano" pohyboval mezi 90 a 100 procenty. U pravicově populistického Miðflokkurinn plánovalo hlasovat proti kolem 95 procent voličů, u konzervativního Sjálfstæðisflokkurinn asi 87 procent. RÚV ↗

Poslední předvolební průzkum agentury Maskína přitom dával „ano" 50,4 procenta a „ne" 49,6 procenta, tedy rozdíl hluboko uvnitř statistické odchylky. Průzkumy se navíc v posledním týdnu překlápěly: podle měření ze začátku týdne bylo pro obnovení jednání 51,3 procenta lidí, podle měření zveřejněného den před hlasováním naopak 51,6 procenta proti. RÚV ↗

Účast byla na islandské poměry mimořádná. Ve dvou dopočítaných reykjavíckých obvodech dosáhla 80,7 a 81 procenta a celostátně se podle průběžných informací jevila blízko parlamentním volbám v roce 2024, kdy dosáhla 80,2 procenta. Pro srovnání, ve třech referendech uspořádaných v historii islandské republiky před tímto se účast pohybovala mezi 49 a 75 procenty. RÚV ↗

Jak to v den hlasování vypadalo na ostrově, zachycuje reportáž stanice Euronews z volebních místností. Zveřejnila ji v sobotu odpoledne, tedy ještě před prvními výsledky, a trvá sedmdesát sekund.



- Brusel reagoval smířlivě a politologové potvrdili stranickou linii. Evropská komise prohlásila, že respektuje volbu islandského lidu. ANSA ↗ Předseda Evropské rady Antonio Costa se po zveřejnění výsledku spojil s premiérkou a podle své mluvčí zopakoval, že Island zůstává jedním z nejbližších partnerů Unie, především přes smlouvu o Evropském hospodářském prostoru. RÚV ↗ Islandští politologové mezitím potvrdili to, co popisuje sekce o stranické loajalitě výše: voliči se seřadili za svými stranami. Mezinárodní politoložka Vilborg Ása Guðjónsdóttir k tomu dodává, že pro Island neexistuje ekonomická nutnost vstoupit do Unie, což bývá u kandidátských zemí hlavní motiv, a že přímou vazbu nevidí ani v bezpečnostní oblasti. RÚV ↗

Jak to vysvětluje zahraničí: kvótoví králové a tresčí války

Zahraniční redakce si islandské „ne" vysvětlují především rybami, a mají k tomu důvod. Mořské produkty tvoří téměř 40 procent islandského vývozu zboží. BFM TV ↗

Švédský Svenska Dagbladet šel nejdál a napsal o vlivu, který na kampaň měla rybářská lobby. Používá pro ni islandský výraz kvótakóngar, tedy kvótoví králové či kvótoví baroni, a dodává, že ve veřejné debatě se stále častěji objevuje slovo oligarchové. Podle deníku se obávají, že Brusel by chtěl do jejich rybolovných vod pustit další země a začít se přít o to, co Švédi nazvali islandskou ropou. Svenska Dagbladet ↗

Francouzská BFM TV přinesla reportáž z Vestmanských ostrovů, kde je odpověď hotová dávno. Kapitán trawleru Jón Atli Gunnarsson připomíná, že „naši předchůdci bojovali za to, abychom získali tuto 200mílovou zónu kolem Islandu". Odkazuje na tresčí války, sérii konfrontací s Británií mezi lety 1958 a 1976, během nichž Island postupně rozšiřoval svou výlučnou rybolovnou zónu a proti islandským lodím bylo nasazeno britské královské námořnictvo. Sverrir Haraldsson ze zpracovatelské firmy VSV to převádí do současnosti: při členství by Island přestal být pánem stanovování vlastních ročních kvót. BFM TV ↗

Rakouský Der Standard postavil celou otázku do titulku jako souboj dvou obav: zvítězí rybářská lobby nad strachem z Trumpa? Der Standard ↗ Chorvatská N1 se ptala, zda o evropské budoucnosti země rozhodne rybolov. N1 ↗

Trump jako strašák a místo, kde se výklad zesiluje

Druhá polovina zahraničního výkladu patří Donaldu Trumpovi. Francouzský L'Obs má strašáka přímo v titulku a označuje islandské obyvatelstvo za rozštěpené. L'Obs ↗ Černohorské Vijesti rámují hlasování jako dění ve stínu Trumpových výhrůžek Grónsku a připomínají, že Island leží jen 290 kilometrů od tohoto dánského autonomního území. Část zastánců jednání podle nich věří, že Unie by zemi poskytla ochranu, kdyby Trump jednou podobné výhrůžky adresoval i Reykjavíku. Vijesti ↗

Právě tady se vyplatí být přesný, protože výklad se mezi redakcemi postupně zesiluje. Svenska Dagbladet ve svém druhém textu přičítá vypsání referenda Trumpovým výrokům, v nichž se podle deníku spletl a mluvil o anektování Islandu místo Grónska. Svenska Dagbladet ↗ Takto silné kauzální tvrzení jsme v jiných zdrojích nenašli a i při atribuci je na místě opatrnost: referendum bylo součástí vládního programu, takže věcně obhajitelné je mluvit nanejvýš o urychlení. Ostatní redakce popisují slabší a doložitelnou verzi: Trumpovy výroky o americké kontrole nad Grónskem změnily na začátku roku náladu na Islandu.

Italský Il Sole 24 Ore k tomu nabízí domácí protiargument. Politolog Eiríkur Bergmann z Univerzity Bifröst připomíná, že Island je členem Evropského hospodářského prostoru i schengenského prostoru, takže „už je ze tří čtvrtin v Evropské unii", a zároveň je „vehementně hrdý na svou suverenitu". Právě v této mezeře žije argument tábora „ne": proč vstupovat, když to podstatné už máme. Zastánci jednání proti tomu stavěli dvě věci. Otevření kapitol ještě neznamená členství, o tom by se rozhodovalo v druhém referendu až po dokončení jednání, a teprve jednání by ukázala, jaké konkrétní podmínky je Brusel ochoten Islandu dát. Eurokomisařka Marta Kos v této souvislosti mluvila o kreativních řešeních pro rybolov. Il Sole 24 Ore ↗

Co z toho zatím nevíme

- Přihláška Islandu do Unie zůstává podle Bruselu nadále platná — referendum ji nezrušilo. Znamená to, že Island se formálně nevrací na začátek: žádost z roku 2009 leží dál na stole a rozhodnutí o obnovení jednání je politické, nikoli procedurální. Na ostrově se zároveň otevřela debata o tom, že budoucí referenda potřebují jasnější rámec — od prahu účasti po závaznost výsledku. Guvernér centrální banky k tomu přidal varování, dokud je nejasné, co bude s přihláškou dál. Toto je poslední aktualizace tohoto textu; další vývoj kolem islandské přihlášky najdete v samostatných článcích. Morgunblaðið ↗, RÚV ↗

Výsledek v době vydání tohoto textu není oficiální. Sčítání pokračovalo i po čtvrté hodině ráno místního času, dopočítány byly jen oba reykjavícké obvody a chyběla konečná čísla ze čtyř zbývajících. Vísir ↗

- Vláda výsledek přijala a do jednání nepůjde. Na odpolední tiskové konferenci v Harpě to potvrdily předsedkyně všech tří vládních stran. Ministryně zahraničí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir svolá na pondělí zahraniční výbor parlamentu, kde se bude řešit i to, zda se přihláška z roku 2009 formálně stáhne. Kristrún Frostadóttir odmítla, že jde o krok zpět, a připomněla, že rozdíl mezi městem a venkovem byl očekávaný: „Vždy bylo jasné, že vůči venkovu to bude do kopce." Dodala, že chce-li si země udržet referenda jako nástroj, musí unést i jejich výsledek. RÚV ↗ Z opozice nazvala Lilja Alfreðsdóttir výsledek „těžkým úderem pro vládu" a zároveň vítězstvím mladých voličů. RÚV ↗

- Konečný výsledek: Island jednání odmítl. Po dopočítání všech šesti obvodů má „ano" 105 399 hlasů (47,2 procenta) a „ne" 118 040 (52,8 procenta), rozdíl je 12 641 hlasů, tedy 5,7 procentního bodu. Jihozápadní obvod skončil 47,0 ku 53,0 ve prospěch „ne", takže rozklad z těla článku platí v konečné podobě: „ano" zvítězilo jen ve dvou obvodech ze šesti a oba jsou reykjavícké. Poslední čísla se zpozdila proto, že v Kópavoguru nesedělo vyúčtování hlasů a musela se přepočítat. Účast nakonec dosáhla 82,5 procenta, tedy víc, než se během noci jevilo — překonala parlamentní volby 2024 a je nejvyšší v jakýchkoli islandských volbách od dubna 2009, kdy byla 85,1 procenta. Celkem odevzdalo hlas 225 031 lidí, z toho 1 592 lístků bylo prázdných nebo neplatných. RÚV ↗

- Dopočítáno je pět obvodů ze šesti a „ne" vede o 9 578 hlasů. Ze Severovýchodního obvodu přišla konečná čísla „ano" 10 002 (38,8 procenta) a „ne" 15 822 (61,2 procenta). Celostátně má ze sečtených hlasů „ano" 89 459 a „ne" 99 037, tedy 47,5 ku 52,5 procenta. Chybí už jen Jihozápadní obvod, kde podle RÚV zbývá sečíst asi 32 000 hlasů — a tábor „ano" by z nich potřeboval kolem 65 procent, aby se dostal do vedení. Předposlední dávka odtud přitom dala 48,5 ku 51,5 ve prospěch „ne". Islandská média už výsledek označují za odmítnutí jednání. RÚV ↗ Vísir ↗

- Dopočítané jsou čtyři obvody ze šesti. K oběma reykjavíckým přibyla konečná čísla z Jižního a Severozápadního obvodu. Chybí poslední dva: Jihozápadní obvod, kde předposlední dávka dala „ano" 48,5 a „ne" 51,5 procenta, a Severovýchodní, kde to bylo 41,0 ku 59,0. Celostátní součet zatím zveřejněn nebyl. RÚV ↗

Otevřená zůstává hlavně jedna věc. Přibližně 23 procent voličů ze seznamu odevzdalo hlas předem mimo běžnou volební místnost, což podle RÚV může představovat až třicet procent všech odevzdaných hlasů, a ty se počítají jako poslední. Jak se v nich dělí podpora, se dosud nezkoumalo. Trend celé noci byl přitom jednosměrný a směřoval k „ne", takže by musel přijít velmi výrazný obrat. RÚV ↗

Je také třeba přesně pojmenovat, o čem se hlasovalo. Otázka zněla, zda má Island obnovit přístupová jednání, která vláda pozastavila v roce 2013 a v roce 2015 Bruselu oznámila, že země už nemá být považována za kandidátskou, ne zda má vstoupit do Unie. Jednání pokrývají 35 kapitol a o samotném členství by se konalo další referendum až po jejich skončení. Hlasování je navíc poradní. Vláda avizovala, že jeho výsledek bude respektovat, právní povinnost to ale není. Il Sole 24 Ore ↗

Podle politologů je nepravděpodobné, že by vláda Kristrún Frostadóttir při výsledku „ne" padla. Premiérka v noci řekla, že doufá, že hlasování „nerozdělí národ ani nezanechá rány, které se nezahojí", a připustila, že obavy venkova kolem zemědělství, rybolovu a nerostných zdrojů bude třeba brát v úvahu. RÚV ↗

Pro Unii má výsledek vlastní váhu. Eurokomisařka pro rozšíření Marta Kos před hlasováním řekla, že islandské referendum je určitým měřítkem toho, nakolik je Evropská unie ještě přitažlivá. RÚV ↗

Co sleduje hotinfo

Ilustrační fotka: náměstí Austurvöllur v centru Reykjavíku, vpravo budova islandského parlamentu Alþingi. Autor APK, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0. Snímek je zmenšený.