Německá raketa dosáhla oběžné dráhy z arktického Norska. První ze západní Evropy v dějinách

Nosná raketa Spectrum německé firmy Isar Aerospace odstartovala v sobotu ve 22:12 SELČ z kosmodromu Andøya v arktickém Norsku a přibližně o sedm minut později dosáhla oběžné dráhy Země. Je to první nosná raketa, která se na oběžnou dráhu dostala ze západní Evropy, a podle Evropské komise také první soukromě vyvinutá raketa, které se to podařilo z evropského kontinentu. Pro Evropu, která měla loni osm orbitálních startů proti více než 190 americkým, to není jen technická zpráva. Tagesschau ↗

Západní Evropa, od soboty

1. 5. září 2026Andøya, Norsko69° severní šířky, přímý přístup na polární dráhyotevřít mapu

1 299 km

Evropa, ale ruská

1. od roku 1966Pleseck, Archangelská oblastdosud jediné orbitální startoviště na evropském kontinentuotevřít mapu

9 658 km

Evropská brána, ale v Jižní Americe

1. dodnesKourou, Francouzská Guyanaodtud startují rakety Ariane a Vegaotevřít mapu

↑ sever

Sedm minut, pět satelitů a jeden studentský projekt

Raketa podle firmy překonala Kármánovu linii, tedy dohodnutou hranici vesmíru sto kilometrů nad zemí, zvládla oddělení stupňů, zážeh druhého stupně i odhození krytu nákladu a po závěrečném manévru oddělila satelity. Moderátoři přímého přenosu uvedli, že tuto hranici překonala za necelé čtyři minuty. Al Jazeera ↗ Překonat ji je přitom ta snazší část úlohy. Na oběžnou dráhu je kromě výšky potřeba i vodorovná rychlost kolem 7,8 kilometru za sekundu a právě ta zabrala zbývající tři minuty letu. NASA ↗ Na palubě bylo podle Evropské komise pět takzvaných cubesatů, tedy malých satelitů poskládaných z kostek o hraně deset centimetrů, a jeden technologický experiment, vybrané v soutěži německé kosmické agentury a podpořené z programu ESA Boost!. Evropská komise ↗

Mezi satelity je i norský FramSat-1, který postavili studenti ze spolku Orbit NTNU při trondheimské univerzitě a který má ve vesmíru otestovat sluneční senzor norské výroby. Přímý přenos z rakety skončil deset minut po startu, kdy raketa překročila dosah spojení. „Právě teď píšeme historii. Historii pro Spectrum, pro Isar a pro Evropu," řekl během přenosu hlavní inženýr rakety Nikolaos Perakis. NRK ↗ Space.com ↗

Předchozí pokus dopadl podstatně hůř. První Spectrum se v březnu 2025 udržela ve vzduchu třicet sekund a skončila v moři. Druhý let byl naplánovaný na leden a od té doby ho firma několikrát odložila kvůli technickým problémům, počasí a jednou i kvůli rybáři, který se ocitl v bezpečnostní zóně. Páteční pokus zrušil vítr. Aftenposten ↗

Proč Andøya, a ne Kourou

Evropa svůj kosmodrom má už desítky let, jenže leží v Jižní Americe. Guyanské středisko u Kourou je pět stupňů nad rovníkem, což raketám dává zhruba 465 metrů za sekundu zadarmo z rotace Země. Pro geostacionární družice je to nejlepší adresa na světě. ESA ↗

Andøya řeší jiný problém. Leží na 69. rovnoběžce, nad polárním kruhem, a raketa z něj letí na sever přes otevřené moře, aniž by přelétala nad obydleným územím. To je přesně to, co potřebují polární a slunečně synchronní dráhy, tedy ty, na nichž sedí pozorovací satelity a většina malých družic dneška. Kourou a Andøya si tedy nekonkurují, doplňují se. Norský provozovatel mluví o cíli až třicet startů ročně během několika let. Andøya Space ↗

Zůstává otázka, proč je vůbec událostí „první start z evropského kontinentu", když rakety z Evropy létají od šedesátých let. Odpověď je v tom, která Evropa. Jediné orbitální startoviště na evropském kontinentu dosud provozovalo Rusko v Plesecku v Archangelské oblasti, a to od roku 1966. Západní Evropa to zkusila v lednu 2023, kdy z letiště v Cornwallu vzlétlo letadlo společnosti Virgin Orbit s raketou pod křídlem, ta se však na oběžnou dráhu nedostala kvůli uvolněnému palivovému filtru. Přesné znění rekordu proto zní buď „poprvé ze západní Evropy", nebo „první soukromě vyvinutá raketa z kontinentální Evropy". Zkratka „poprvé z Evropy" je pohodlná, ale nepřesná. Space.com ↗

Tatáž raketa, dvanáct různých příběhů

Zajímavější než samotný start je to, co z něj jednotlivé redakce udělaly. Ve dvanácti zemích, které HotInfo sleduje, vyšla tatáž zpráva ve čtyřech zcela odlišných rámcích.

Německo psalo o sobě. Veřejnoprávní Tagesschau dala do titulku větu spolkového ministerstva pro výzkum a kosmonautiku „Německo umí kosmonautiku", kancléř Friedrich Merz mluvil o „začátku nové éry" a Süddeutsche Zeitung raketu představila jako „mnichovskou". Süddeutsche Zeitung ↗

Norsko psalo o Andøyi. Pro NRK i Aftenposten nebyla hlavní postavou bavorská firma, ale ostrov a jeho kosmodrom. Premiér Jonas Gahr Støre označil start za „průlom pro Norsko jako vesmírný národ" a za výsledek úzké norsko-německé spolupráce, ministryně průmyslu a obchodu Cecilie Myrseth mluvila o posílení evropského přístupu do vesmíru.

Řecké Protothema si vybralo úplně jiný úhel a dalo do titulku Elona Muska: „Odpověď Evropy na SpaceX." Švýcarské deníky byly věcnější, Tages-Anzeiger to nazval „evropskou cestou do vesmíru" a NZZ připomněla měsíce odkladů. Francouzský Le Monde to četl přes konkurenci pro Arianespace. Protothema ↗

A pak jsou tu Belgie a Nizozemsko. De Morgen, Het Laatste Nieuws i nizozemský AD zveřejnily identickou agenturní zprávu s titulkem „Německá Isar dělá druhý testovací let s raketou z Norska". Žádná historie, žádná éra, žádný Musk. Jen druhý testovací let. De Morgen ↗

Peníze: 543 milionů a kde je v tom Slovensko

Za nadšením stojí konkrétní rozpočet. Necelý týden před startem, 27. srpna, podepsala Evropská kosmická agentura první kontrakty soutěže European Launcher Challenge a rozdělila mezi tři startupy 543,6 milionu eur. Isar Aerospace dostala 197,8 milionu, augsburská Rocket Factory 186,9 milionu a španělská PLD Space 158,9 milionu. Cílem je rozšířit evropské možnosti startu nad rámec dosavadních raket Ariane 6 a Vega-C. ESA ↗

Podstatná je struktura těch peněz. Kontrakt pro Isar financuje především Německo s příspěvky Rakouska a Norska. ESA totiž funguje na principu geografické návratnosti, tedy stát dostane zpět v zakázkách zhruba tolik, kolik do konkrétního programu vloží. Kdo do volitelného programu nepřispěje, jeho firmy se do něj nedostanou.

Slovensko je od 13. října 2022 přidruženým členem ESA, a to na sedm let. V předchozím období PECS mezi lety 2016 a 2022 vložilo do agentury 14,5 milionu eur a přibližně 80 procent se vrátilo v podobě kontraktů pro slovenské subjekty, celkem v 68 projektech. Ministerstvo školství SR ↗

Přidružené členství je však slabší kategorie než plné. V praxi to znamená, že když se v Evropě rozděluje půl miliardy eur na nosné rakety, slovenské firmy u toho stolu nesedí. Že ta cesta existuje, ukázalo Slovinsko. Přidruženým členem bylo od roku 2016 a k 1. lednu 2025 se stalo 23. plnoprávným členem agentury. Slovenské přidružené období skončí v roce 2029 a debata o tom, co bude potom, je zatím ve srovnání s jinými rozpočtovými spory téměř neviditelná. ESA ↗

Přečtěte si také: SpaceX a Blue Origin zrušily účast na vesmírném summitu v Paříži, Francie mluví o tlaku z USA

Limity tohoto pohledu

Nadšení má tři omezení, která v první vlně zpráv zanikla. Zaprvé jde o druhý testovací let, ne o komerční provoz. Isar sama uvedla, že cílem bylo sbírat data pro další starty, a po startu ještě ověřovala stav satelitů s jejich majiteli, takže průběh letu zatím známe především z firemního hlášení. Zadruhé, Spectrum unese do jedné tuny, což je zlomek toho, co dokáže Ariane 6, takže o náhradě velkých evropských raket nejde ani náhodou. Isar Aerospace ↗

Zatřetí, rozdíl v měřítku zůstává obrovský. Osm evropských orbitálních startů loni proti více než 190 americkým se jedním úspěšným letem nesmaže, a Isar zatím nemá ověřenou kadenci, která by z ní udělala alternativu k SpaceX. Formulace „evropská odpověď na Muska" je titulek, ne stav trhu. Al Jazeera ↗

Věcně obhajitelné je něco skromnějšího, ale ne bezvýznamného. Evropský kosmický průmysl má po sobotě vedle Kourou druhé místo, odkud umí dostat náklad na oběžnou dráhu, a první takové místo na evropském území mimo Rusko.

Co sleduje hotinfo