Litva odebrala vzorky obilí, které mělo přijít z Ruska. Než laboratoře ve třech zemích určí původ, loď bude dávno pryč

Litevská státní potravinová a veterinární služba odebrala minulý čtvrtek v celním skladu v přístavu Klaipėda vzorky ze zásilky obilí, které mělo podle doprovodných dokladů pocházet z Ruska. Úřady mají podezření, že ve skutečnosti přišlo z Ukrajiny a na Západ se dostalo přes ruskou exklávu Kaliningrad. Odpověď dá až laboratorní analýza, a ta potrvá dva až tři týdny. LRT ↗

Během následujících pěti dnů se k tématu postupně přidaly všechny tři pobaltské státy. V pondělí litevský ministr zemědělství rozšířil kontroly a Departament státní bezpečnosti oznámil vyhoštění 22 Bělorusů, v úterý se ozval litevský premiér a ve středu estonský premiér i šéf lotyšské Potravinové a veterinární služby. Dohromady to dává obraz jednoho konfliktu vedeného přes obchodní doklady, přístavní jeřáby a satelitní navigaci.

Jak se dá dokázat, na jakém poli obilí vyrostlo

Jak se vlastně dokazuje, na jakém poli obilí vyrostlo, vysvětlil generální ředitel lotyšské Potravinové a veterinární služby Māris Balodis v rozhovoru pro Latvijas Radio. Jeho úřad chce získat právo kontrolovat tranzitní náklady v lotyšských přístavech, což doteď nedělal, protože to Evropská unie nevyžaduje. LSM ↗

Metodou je izotopová analýza a analýza stopových prvků. „Budeme mít právo odebrat vzorky obilí, abychom pomocí izotopů a stopových prvků určili jejich možný geografický původ. Existuje izotopová mapa konkrétní země, která umožňuje zjistit, zda produkty, v tomto případě obilí, pocházejí z konkrétního regionu," řekl Balodis. Ukrajinskou izotopovou mapu pro obilí vytvořila britská laboratoř DEFRA spolu s ukrajinskými kolegy.

Prakticky to znamená cestu napříč třemi zeměmi. „Odebereme vzorky, analyzujeme je ve Francii, Francie je pošle do Anglie a pak dostaneme odpověď, zda se našlo obilí odpovídající ukrajinskému profilu," popsal Balodis postup. Jedna kontrola má stát 900 až 1 000 eur a zaplatí ji majitelé nákladu, a to předem. Kdo zálohu odmítne, přes lotyšskou hranici neprojde, kdo ji zaplatí, může pokračovat v cestě.

A tady je jádro problému. Podle Balodise uplyne od odběru vzorku po výsledek zhruba měsíc, tedy ještě déle než dva až tři týdny, se kterými počítají Litevci u vzorku z Klaipėdy. Konkrétní zásilka bude do té doby dávno jinde. Úřad ale bude vědět, kdo ji vezl a odkud pocházela. „To bude důvod pro další rozhodnutí v budoucnu na úrovni Evropské unie," říká Balodis. Kontrola tedy nemá zastavit loď, kterou prověřuje, ale získat podklad proti těm dalším.

Estonsko tvrdí, že přes jeho přístavy neprošlo ani zrno

Estonská strana přitom tvrdí, že není co chytat. Mluvčí daňového a celního úřadu Pavel Prokopenko uvedl, že od začátku plné invaze se do Estonska z Ruska nedovezlo žádné obilí a žádné jím ani netranzitovalo. Obilí ruského původu navíc při dovozu do Unie podléhá vysokým clům, takže se dovozci ekonomicky nevyplatí. ERR ↗

Premiér Kristen Michal to přesto považuje za téma. „Postoj Estonska je jasný, nepovažujeme za přijatelné, aby Rusko používalo estonské přístavy k vývozu svého obilí. Za bezpečnostní situaci v Černém moři nese odpovědnost výhradně Rusko, a ta vážně narušila vývoz ukrajinského i ruského obilí. Bylo by cynické, kdyby si Rusko zároveň mohlo přesměrovat vývoz přes baltské přístavy," napsal pro ERR.

Proč se tedy tři vlády zabývají něčím, co podle estonských celníků neprobíhá? Důvody jsou dva. Prvním je změna trasy. Od doby, kdy ukrajinské útoky z velké části zastavily ruské zásilky přes Černé moře, Rusko podle ERR zvýšilo tranzit obilí přes Baltské moře. Zatím jde o jeho vlastní přístavy, ale právě to je důvod, proč pobaltské vlády sledují, zda se proud nepřesune k nim. Druhým důvodem je kapacita. Logistický expert Raivo Vare pro ERR uvedl, že Estonsko má kapacitu na pět a půl milionu tun obilí, Lotyšsko dva až tři miliony a Litva podobně. Obilní terminál v Muuze východně od Tallinnu má hlubokovodní mola, u nichž mohou kotvit velké lodě na přepravu obilí, na což litevské ani lotyšské přístavy s mělčím ponorem nestačí. Baltské přístavy jsou podle něj pro trhy za Atlantikem i ve východní Africe logisticky lépe položené než ruské.

Litevský premiér Mindaugas Sinkevičius proto v Klaipėdě řekl, že zásilky přes tamní přístav neprojdou „nekontrolované" a že o věci telefonoval se svým lotyšským protějškem. „Netýká se to jen Litvy jako státu, v tomto případě mluvíme o třech státech, o Lotyšsku, Estonsku a Litvě," dodal. LRT ↗

Litva tvrdí, že schéma z roku 2025 má díru

Kontrolní mechanismus přitom existuje už přes rok. Od května 2025 realizují Litva, Ukrajina a Spojené království takzvanou Grain Verification Scheme, v jejímž rámci se povinně laboratorně testuje krmné obilí uložené v celních skladech.

Litevské ministerstvo zemědělství však upozornilo, že změny ve sledovaných tocích naznačují obcházení pravidel. Část zásilek se podle něj může pohybovat přes zjednodušené přímé tranzitní postupy nebo se deklaruje jako potravinářské obilí, na které se kontroly nevztahují. Ministr zemědělství Kęstutis Mažeika proto službu formálně požádal, aby prověřila původ veškerého obilí z Ruska a Běloruska bez ohledu na deklarované použití. „Musíme udělat všechno pro to, aby se infrastruktura naší země nepoužívala k tranzitu ukradeného ukrajinského obilí," uvedl. LRT ↗

Satelity pro traktory a vyhrožování zbrojařům

Že zemědělství není v tomto konfliktu okrajové téma, ukázal i druhý litevský případ ze stejného týdne. Departament státní bezpečnosti (VSD) v pondělí oznámil, že 22 běloruských občanů pracujících pro technologickou firmu prohlásil za hrozbu pro národní bezpečnost. Přišli o povolení k pobytu, byli vyhoštěni a dostali pětiletý zákaz vstupu do schengenského prostoru. LRT ↗

Firma se podílela na projektu Agentury Evropské unie pro vesmírný program a měla vyvíjet vysoce přesné satelitní navigační přijímače pro Galileo, určené k řízení zemědělských strojů a precizní zemědělství. Vyšetřování Evropské prokuratury a litevské služby pro finanční zločiny zjistilo, že firma skrývala vazby na ruský a běloruský vojenský průmysl. Projekt měl rozpočet přes milion eur, agentura z něj financovala více než 745 tisíc a firma reálně dostala 447 272 eur. Vilniuský krajský soud minulý týden odsoudil za podvod dva běloruské občany.

Na lotyšské straně přibyl třetí případ. Proruská skupina, která se podepisuje jako Global Citizens Against War 1984, rozeslala vyhrůžky vládám Lotyšska, Polska a Portugalska a žádala zastavení dodávek zbraní Ukrajině. Dvěma lotyšským firmám z obranného průmyslu, Unitrucku a Eraseru, vzkázala, že jejich činnost zastaví jakýmikoli prostředky, pokud do 7. října nepřestanou dodávat na Ukrajinu. LSM ↗

Lotyšský Úřad na ochranu ústavy podle Latvijas Radio uvedl, že cílem je šířit strach a nejistotu, posílit vlastní obraz a nepřímo tak brzdit pomoc Ukrajině. Od širšího komentáře úřad upustil s odůvodněním, že by tím sám umocnil účinek zprávy. Předseda představenstva Lotyšské transatlantické organizace Jānis Karlsbergs to v rozhlasovém pořadu nazval psychologickou operací a připomněl, že v lotyšském Muzeu okupace už hořelo a v Polsku hořely prodejny IKEA.

Hranice, migranti a nizozemský ministr

Čtvrtá událost se odehrála téhož středečního dne na lotyšsko-ruské hranici v Terehově, kam přijela ministryně zahraničí Baiba Braže spolu s nizozemským ministrem zahraničí Tomem Berendsenem. Braže označila instrumentalizaci migrantů ze strany Běloruska a Ruska za organizovanou hybridní hrozbu pro celou Evropu a vyzvala, aby Unie kromě velkých sankčních balíků pravidelně přijímala cílená omezení proti firmám a dodavatelským řetězcům, které Rusku pomáhají vyrábět rakety a drony. Diena ↗

Oba ministři se shodli, že v příštím víceletém rozpočtu Unie je třeba vyčlenit peníze na infrastrukturu východní hranice. Braže zároveň poděkovala Nizozemsku za ochotu hostit Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině a ocenila jeho podíl na obraně regionu, od německo-nizozemského sboru odpovědného za pozemní síly NATO v Lotyšsku a Estonsku až po hlídkování ve vzdušném prostoru.

Přečtěte si také: Nizozemští dopraváci stávkovali za invalidní dávky. Vlaky stály 24 hodin a vláda mlčela o tom, že škrty už stáhla

Limity tohoto pohledu

Všechny čtyři příběhy pocházejí z pobaltských veřejnoprávních médií a z lotyšského deníku Diena, tedy ze zemí, které samy sebe vnímají jako první linii. To je legitimní optika, ale je to optika, a ne neutrální pohled zvenčí. Ani jednu ze čtyř událostí zatím nepřebírají slovenská ani česká média.

Důležitější je, že ani v samotném Pobaltí nepanuje shoda o míře ohrožení. Hlavní poradce litevského prezidenta Gitanase Nausėdy pro národní bezpečnost Deividas Matulionis 4. září řekl, že litevské služby zvýšenou hrozbu z běloruské strany nevidí. „Speciálně jsem se dnes doplňujícím dotazem ptal a naše služby takovou informaci nemají," uvedl s tím, že ruská vojenská zařízení v Bělorusku sice jsou, ale rozvědka nezaznamenala nové manévrové jednotky, které by přímo ohrožovaly Litvu, Lotyšsko či Polsko. Reagoval tak na tvrzení běloruské opoziční lídryně Svjatlany Cichanouské, podle níž se v Bělorusku staví nová vojenská infrastruktura. LRT ↗

Otevřená zůstává i samotná otázka obilí. Podezření z Klaipėdy zatím není potvrzeno a estonské celní údaje hovoří o nulovém tranzitu. Bez výsledku izotopové analýzy je předčasné tvrdit, že přes baltské přístavy proudí ukradené ukrajinské obilí. Zatím je prokázáno pouze to, že se tři vlády rozhodly po této cestě dívat dřív, než se cokoli dokáže.

Ilustrační fotka: překládací jeřáby a nákladní loď v estonském přístavu Muuga u Tallinnu na archivním snímku. Autor Guillaume Speurt, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 2.0. Snímek je zmenšený.

Co sleduje hotinfo